růžový brýle [pt.1]

Chci vidět svět skrz růžový brýle, kde všichni mají nerealistický cíle nikdo se nestará, nikdo nemá strach, a neřeší se, že z nás jednou bude prach. Smích, radost, naděje a nebo láska, naivní víra je jako přes oči páska. Úsměv na tváři, naděje v srdci, ono to není tak těžké přeci. Vidět jen to pozitivní, nekoukat se zpět na to, jakej je ten reálnej svět: deprese, beznaděje, strach a hádky, pojďme číst to dobré mezi řádky. Pojďme se dívat na to pozitivní, přece je to fakt docela primitivní, mít radost z maličkostí a pořád se smát, ale je tohle to, čím se chceme stát? Chceme vidět jen část a neřešit zbytek, nevnímat kritiku, nevšímat si výtek. Chceme nosit den co den růžové brýle a žít jen pro ty dobrý chvíle? Každý má někoho pro něj stvořeného a každý miluje jen toho svého. Všichni jsou milí, všichni jsou dobří a nikdo nemá víc tváří. Svět je jako pro malé děti pohádka pro každého je jeho vlastní přihrádka. Každý někam patří, každý nečo znamená a pro každého byla nějaká práce stvořena. Všichni jsou šťastní a všichni chtějí žít, a o něčem zlém můžou akorát tak snít. Nejsou války, nikdo nebrousí zbraně Nikdo se na nikoho nedívá naštvaně.